DŘÍVE
Zásnuby představovaly dohodu mezi mužem a ženou o uzavření manželství. V případě odstoupení snoubence od zamýšleného sňatku měla nevěsta nárok na úhradu ušlého výdělku, účtu za koupené svatební šaty, zakoupený nábytek, připravenou svatební hostinu, květiny atd.
V případě, že došlo mezi partnery k pohlavnímu styku, měla nevěsta navíc nárok na náhradu "škody na cti", neboť "následkem odstoupení snoubence od zasnoubení bez viny snoubenky se snoubenec dopustil trestného činu svedení pod slibem manželství".
Po zásnubách následovaly "OHLÁŠKY" , které mohly být buď církevní, nebo později i občanské. Občanské se ohlašovaly formou vývěsky na místním úřadě, církevní se ohlašovaly z kazatelny během nedělní bohoslužby.
V ohláškách byli všichni vyzýváni, aby upozornili na překážky vůči chystanému manželství.
V současné době ohlášky nahradilo prohlášení snoubenců, že znají svůj zdravotní stav, vstupují do manželství dobrovolně a nežijí v jiném trvajícím manželství.

DNES
V dnešní době jsou zásnuby většinou soukromou záležitostí snoubenců, při které dívka dostává zásnubní prstýnek. Záleží jen na tradici rodiny a představách snoubenců, zda se zasnoubí při menší rodinné oslavě nebo jen v soukromí. Bývá také zvykem, že muž chodí žádat o ruku dívky její rodiče.
O ruku chodí muž žádat s kyticí pro matku své dívky a druhou kyticí pro svou dívku. Muži POZOR! Neznáte-li rodiče své vyvolené a následuje-li po žádosti o ruku menší posezení, dejte si pozor na alkohol. Ať rodiče své milé neodradíte ještě dříve, než Vás blíže poznají. V tomto případě platí, že méně je více.